Zdravím! Jmenuji se Pavla Heyduková, je mi pětadvacet let a do letošních komunálních voleb v Českých Budějovicích kandiduji ze čtvrtého místa. Momentálně jsem studentkou bakalářského studia, pracuji pro Dům zahraniční spolupráce (příspěvková organizace MŠMT), osmým rokem pořádám kulturní akce v našem městě a ve svém volném čase pracuji s dětmi z pěstounské péče.
Velmi blízkým tématem je mi právě zmíněná kultura a sociální politika. Momentálně se nejvíce zajímám o problematiku ohrožených dětí, což realizuji skrze vlastní vzdělávání, práci s dětmi z pěstounské péče nebo praxí na OSPOD či UMPOD. Před nástupem na vysokou školu jsem v Budějcích několik let pracovala jako taxikářka, do toho jsem tu organizovala kulturní akce a cestovala po Kavkaze. Věřím, že dokážeme v zastupitelstvu nechat zaznít hlas mladé generace. Stejně tak ale máme milované rodiče a prarodiče, jejichž spokojenost je pro nás zásadní. Doufám a věřím, že nová krev v zastupitelstvu přinese další pohled na situaci ve městě a pokryje větší část potřeb obyvatel města České Budějovice.
Zajímavou zkušeností mi byla práce taxikáře v Budějcích. S taxíkem jsem jezdila dva roky a bude to znít vtipně, ale díky této práci jsem hlouběji pronikla do problematiky uživatelů drog, lidí z vyloučených lokalit jako jsou místní ubytovny a prostituce. Ačkoliv se to může zdát překvapující, tito lidé byli častými klienty taxikářské služby. V rámci této práce jsem se opět upevnila v tom, že mě sociální témata velmi pálí. Uvědomila jsem si to skrze mé tendence vykonávat s těmito lidmi spíše sociální práci než tu taxikářskou :-)
Zkušenosti ze sociální oblasti mám mimo studia také z mnoholetého dobrovolničení v sociálu či kulturních organizacích. Poprvé jsem dobrovolničila v mých šestnácti letech, kdy jsem se jako obyvatelka sídliště Máj angažovala v nápravě vztahů mezi obyvateli sídliště po konfliktu na sídlišti a následných protestech neonacistů. Po těchto protestech jsem dobrovolničila pod Diecézní charitou, pořádali jsme zde akce pro děti ze sídliště, které měly napomáhat zlepšení atmosféry. O rok později jsem pracovala na projektu Májská kuchařka, kdy jsem jako editorka sbírala recepty romských a českých občanů ze sídliště Máj a koncem léta jsme uspořádali sousedské setkání, které bohužel bylo ukončeno policií. V dalších letech jsem se také angažovala v dobrovolnickém doučování dětí a byla jsem členem štábu v rámci natáčení filmu v romské osadě, která mi poskytla další náhled na tuto minority.
Zajímavou zkušeností mi byl spolupodílení na koordinaci projektu Pragulic České Budějovice, kde lidé bez domova během provádění městem vyprávěli svůj životní příběh. Tento projekt jsem dělala ve svých 18 letech, zpětně se na to dívám jako na výjimečnou zkušenost se specifickou cílovou skupinou pro takto mladého člověka, ale také bych to dnes už pojala jinak a přizvala bych si k tomu odborníky.
Důležitým milníkem mé "dobrovolnické cesty" bylo organizování Budějovického majálesu. Festival jsem organizovala přibližně 3 roky od svých sedmnácti let a poskytl mi jednu z prvních zkušeností mít velkou zodpovědnost a na to navazující - dělat chyby. Tato zkušenost z práce dramaturga a koordinátora byla velmi cenná a jsem ji vděčná za následující kroky a lidi ve svém životě.
V následujících letech jsem se v kulturní oblasti už angažovala spíše profesně a to například v pořádání akce pro Transparency International, v projektu Sametová linka, který byl pořádán na oslavu výročí 30 let od Sametové revoluce a jako hlavní dramaturg v kulturním centru Žižkárna. Nyní se z kulturních projektů věnuji už jenom svému srdcovému festivalu Jeden svět. Ve festivalu Jeden svět České Budějovice figuruju jako hlavní koordinátor a statutární orgán zapsaného spolku.
Informace zde uvedené si spravuje osoba sama. Česká pirátská strana neručí za jejich pravdivost a aktuálnost.